close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2009

Péče - Mastif

25. ledna 2009 v 13:53 O psech

Považuji za opravdu velmi důležité při koupi štěňátka zeptat se chovatele, čím
bylo štěně po dobu u něj krmeno. Na kvalitním krmení je založena jeho mohutná a
zdravá kostra a vyhnete se komplikacím se špatnými kyčelními klouby a celým
pohybovým aparátem. Do věku 18-24 měsíců krmit KVALITNÍ stravou. Z granulovaných
krmiv mohu doporučit (na základě odzkoušeném chovateli obřích plemen) Nutram
puppy large breed jako nej pro tyto kolosy nebo Eukanuba puppy large breed . V
období, kdy pejsek mění chrup tj.cca 4-7 měsíc jsem přidávala Vitamin C pro
lepší vstřebávání Calcia při zvýšené spotřebě v těchto měsících. Naše stanice
se zaměřuje na kvalitní odchovy a proto přidávám kloubní výživu již při
přikrmování miminek. Je to doplněk určený právě pro tato malá štěňátka a
výsledek mě zcela uspokojuje a naše odchovy se mohou pyšnit výsledky DKK 0/0.
Do věku 2 let na svém pejskovi nemůžete nijak šetřit, protože by se vám to v
jeho pozdním věku vrátilo v podobě komplikací a nemalých peněz na veterině.

Jako
vitamíny nejraději podávám ovoce, zeleninu a syrové bylinky (libeček, petrželku, nať z mrkve sekané spařené kopřivy, pažitku atd). Mám feny naučené na tyto vitaminové hodnoty tak, že jako pamlsek dostávají mrkev či jablko. Jedenkrát týdně přidávám do jídla Roboran a každý den Pangamin.
Své feny krmím pestrou stravou. Ráno mají namočené čínské nudle, zeleninu ,
bylinky a 1/5 kg masa. Jedenkrát týdně dělám restovaná játra. Večer mají granule
zalité teplou vodou a nabobtnalé. Po každém jídle je důležitý klidový režim.
Tento návyk bych doporučila každému majiteli pejska ať je malý nebo velký. My
lidé také po jídle trávíme v klidu a u pejsků hrozí torze žaludku
tj.přetočení žaludku, která mnohdy končí smrtí pejska.
Malé štěně vám poroste doslova před očima. Proto je také důležité ho příliš
nezatěžovat dlouhými vycházkami. On by se sice snažil za vámi cupitat, ale jeho
vyvíjející kostra by si s touto zátěží těžko poradila. Nechte mu přirozený pohyb
s krátkými vycházkami.
Každý pejsek či fenka jsou jiných povah, ale každý má své kouzlo, přirozenou
inteligenci a schopnost si vás ochočit. Buďte si navzájem přáteli, ale nenechte
se nikdy pasovat do pozice člena smečky. Vždy vy musíte být ten hlavní vůdce
smečky. Nikdy se to nesnažte získat násilím. Mnohem lepší a upřímnější si tento
post získat přirozenou autoritou a důsledností.
Ještě jsem nikdy nepoužila násilí na svých fenách a přesto chodím na vycházky
po lese bez vodítek a ani srna či zajíc je neuvedou do neochoty poslechnout můj
povel.Pokud je náledí a cesta klouže, řeknu jim ať jdou pomalu, že to klouže a
oni zvolní tempo a neustále mne sledují, zda je vše v pořádku.
Celý vztah je založen na dobré vůli vašich srdcí a touze porozumět svému psovi. On je
od malinka závislý na vás, vy ho budete vše učit a na vás záleží, jaký bude.
Proto se mu otevřete a vydejte ze sebe maximum a budete moc spokojeni se svým
obřím přítelem. Je velice nepříjemné a obtěžující pokud vás 100 kg pejsek
neposlechne a vy se snažíte ho k něčemu přinutit. Věřte, že s ním nepohnete. A
naopak velice oslníte pokud křehká žena jemným slovem ovládá svého 100 kg mazlíka
a on ji vděčně hledí do očí.
Jelikož nemá tento pes podsadu, která by ho v zimě dobře hřála, je nutná
kvalitně zateplená bouda. Nedoporučuji žádné kotce, ale volný pohyb po vaší
zahradě, aby mohl mít kontakt s vámi. U nás je zahrada rozdělena na dvě části :
okrasná a pejsková. Obě zahrady jsou rozděleny okrasným plůtkem ve výšce 50 cm
a žádný pes se ho nikdy nepokusil přeskakovat, kromě labradora a jiných dost
pohybově náročných plemen.
Občas, když mám v plánu převlíkat ložní prádlo, dopřávám si nepopsatelného
pocitu a své feny pozvu do ložnice do postele. Oni si to dokáží báječně užít a
mě je s nimi víc než krásně. Je pravda, že máme specialně vyztuženou postel v
netradičních mírách, jinak bych si tyto zážitky nemohla dopřávat.
Každý pejsek či kočička nám dělají radostnější život. Jsme s nimi šťastní a
proto bychom jim tuto jejich upřímnou lásku měli oplácet. Každý by si měl
vybrat plemeno namíru, ne podle toho co má soused nebo co je v módě. Záleží jaký žije
budoucí majitel psa život. Sportovní rodina by si mastifa neměla pořizovat,
protože určitě nebude každý víkend s nimi běhat u kola či absolvovat tury. Je to
plemeno pro klidnější povahy s láskou , dobrým srdcem a přirozenou autoritou.



Zlatý retrívr

25. ledna 2009 v 13:42 O psech

Historie:

Zlatý, nebo chcete-li Golden retriever je poměrně mladé plemeno, které vzniklo pravděpodobně křížením ruských honičů, bladhoundů, černých rybářských psů z Newfoundland a také tzv. Wavy coated retieverů v Anglii.

Chovatelem prvních psů tohoto plemene byl sir Dudley Marjoribank ( lord Tweedmouth ), který připustil žlutého psa s "vlnitou" srstí s fenou dnes již neexistujícího tweedského vodního španěla. Z tohoto spojení vzešla čtyři štěňata. Z vrhu byly fena "Cowslip" a její potomci připoustěni s dalšími výše vypsanými rasami. Plemeno bylo v Anglii uznáno roku 1913. V průběhu první a druhé světové války zaznamenává plemeno pokles, avšak po jejich konci se počet příznivců tohoto plemene opět zvyšuje. Dnes je to oblíbené plemeno, které si stále udržuje svou popularitu jak na starém kontinentu tak i v Americe. V České republice se plemeno zlatého retrievera chová od roku 1981 a spolu s labradosrkým retrieverem patří k nejrošířenějším formám retrieverů v ČR.


Využití a povaha:

Jeho povaha je vyrovnaná a přátelská. Je to pes učenlivý s laskavým výrazem,chápavý, proto je často využíván jako záchranářský, slepecký či lavinový pes. Představuje ideální spojení sportovního a rodinného psa vhoného k dětem. Často boduje na soutěžích poslušnosti díky své učenlivosti. Díky svému dobrému čichu je také využíván při lovu kachen a drobné zvěře. Jeho vynikající nos, jeho ohromná chuť do práce ve vodě z něj dělají prvotřídního loveckého psa. Perfektně se snáší s ostatními psy. Není vhodný jako hlídač. Díky své přátelské povaze by zloděje spíše přivítal než odstrašil, či snad dokonce zahnal. Společenskost je jeho hlavní předností.

Vzhled:

Barva srsti je jak napovídá název - zlatá, avšak můžeme se setkat i s jedinci barvy krémové, nikoli však červené. Několik bílých chlupů na hrudi je podle standardu přípustných. Oči mají mít tmavou barvu a laskavý výraz. Jde o velké plemeno, které má cca 60 cm v kohoutku s hmotností kolem 30 kg


Péče:

Je vhodný jak do bytu, tak i do venkovního kotce, avšak jeho srst je třeba stále udržovat a dopřát mu dostatek pohybu.



Péče o štěně

24. ledna 2009 v 22:46 Štěně

Co připravit před příchodem pejska do domácnosti

Rozhodli jste se, že si pořídíte pejska, zvolili jste vhodné plemeno, domluvili odběr a nyní čekáte, až si nového člena rodiny přivedete domů. Takže nastává otázka, co bude váš pejsek potřebovat nebo co budete potřebovat vy, abyste o něj mohli dobře pečovat. Zde vám nabízím základní seznam potřebných věcí, který musíte přizpůsobit plemeni, velikosti psa a podmínkám, v jakých budete pejska chovat.


Co připravit:
Miska na vodu a na žrádlo
Doporučuji misku s protiskluzovým dnem z plastu či nerezu.
Krmení
Krmení psa je rozsáhlé téma, které si zaslouží vlastní článek. V počátku je především důležité, aby štěně nebo pejsek, kterého si pořídíte, neměl náhlou změnu stravy. Pokud chcete krmit jinou značkou granulí, přidávejte nový druh krmení do původního a měňte postupně jejich poměr alespoň po dobu 14ti dnů.
Pelíšek vhodný k velikosti psa
Je dobré, aby měl pes své místo, kam jej můžete odeslat, kde se cítí bezpečně a pohodlně. Malí pejsci mají rádi košíky typu kukaň nebo podobné pelíšky, kde jsou chráněni před průvanem a cítí se bezpečně, velkým psům postačí polstrovaný pelech či deka na vhodném místě.
Vodítko a obojek (Náhubek)
V prvních dnech možná vodítko ani obojek nepoužijete, je ale dobré zvykat štěně na nošení obojku a připnuté vodítko dříve, než při první procházce. Volte typ vodících pomůcek dle velikosti psa, ev. typu srsti. Obojek pro štěně by měl být měkký, tedy polstrovaný, pro velmi malé rasy je nejvhodnější postroj, kšírky. U psů, kteří rychle rostou, kupujte věci, u kterých je možné zvětšovat velikost. I vodítko vybírejte dle velikosti psa, krysařík nemůže být voděn na řetězu stejně tak jako německá doga na tenké šňůrce. Vodítko by mělo být pevné, pohodlné do ruky. Náhubek (košík) budete potřebovat spíš pro střední a větší psy, pro cestu MHD je vyžadován u všech psů, kteří necestují ve schráně. Pro velké psy budete určitě potřebovat jeden košík na období, než pejsek dospěje, definitivní velikost pořídíte v dospělosti. Košík, pokud možno, pejskovi při nákupu vyzkoušejte.
Kleště na drápky
Na stříhání drápků používám nejraději kleště gilotinového typu, které na rozdíl od klasických kleští dráp nepáčí. U velmi silných drápů ale nejdou použít. Kleště by měly být kvalitní a ostré, aby nedocházelo k poškozování drápků "žvýkáním".

Roztok na čištění uší
K čištění uší jsou na trhu speciální roztoky, které rozpouští ušní maz a zvukovod zároveň desinfikují. Nikdy nečistěte psovi uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.
Psí šampón
Šampónů určených pro koupání psa je na trhu velké množství. Vybírejte kvalitní výrobek raději za vyšší cenu, nechte si poradit od veterináře nebo přímo od chovatele. Některá plemena jsou na údržbu srsti náročnější a budete potřebovat i další psí kosmetiku, např. balzám pro usnadnění rozčesávání srsti apod.
Kartáč nebo hřeben na vyčesávání srsti
Stejně tak jako na ostatní ošetření i na vyčesávání by si měl pejsek zvykat již od štěněte. V období, kdy je štěněčí srst nahrazována vyzrálou dospělou srstí dochází k silnějšímu línání. Kvalitu hřebene nebo kartáče přizpůsobte plemeni, pro některé typy srsti se hodí vyčesávací rukavice. I nelínavá plemena, kterým je nutné nechávat srst pravidelně upravovat, je vhodné pravidelně rozčesávat.
Hračky odpovídající velikosti
Pozor, už jsem viděl skákací míček (hopík), který zabil kokra, nebo skleněnku za deset tisíc...tolik stálo vyndání kuličky a následná léčba... Prevence!!! Přemýšlejte u hračky jestli a jak se bude ničit. Jak moc váš pes žere cizí nestravitelné předměty. Může mu jít doslova o život.
Přepravku či cestovní tašku, pásy do auta
Pro malé pejsky budete potřebovat pro pohodlné a bezpečné cestování, ať již autem nebo MHD, přepravku nebo cestovní tašku. Nové předpisy o silničním provozu upravují podmínky, za jakých smí pes v autě cestovat, jde o bezpečnost vaši, ale i jeho. Při prudkém zabrždění či nárazu je tak pes ochráněn vymrštění do prostoru.

Jméno
Důležitou věcí je i výběr jména. Jméno by se vám mělo nejen líbit, ale mělo by se i dobře vyslovovat, obsahovat znělé souhlásky a mělo by se moci zkrátit tak, aby se dalo v případě potřeby rychle a rázně vyslovit, což později jistě oceníte. Pokud si nevíte s výběrem jména rady, nabízíme vám kalendář jmen na našich stránkách.
Odběr pejska od chovatele a příchod domů
Máte tedy připraveno vše potřebné a jedete si pro pejska.
Prohlédněte si prostředí chovu, vyptejte se chovatele na rodiče, stáří a vývoj štěněte. Důležité je zjistit, čím bylo štěně doposud krmeno, zda bylo odčerveno, vakcinováno a zda již neprodělalo nějaké onemocnění. Je-li to možné, nechte si ukázat rodiče. Můžete tak odhadnout, jak bude pejsek v dospělosti vypadat. Pokud budete vybírat štěně z více sourozenců, snažte se vybrat jedince s vyrovnanou povahou, tedy takového, který se před vámi nebude krčit v koutku ani takového, který se po vás ihned agresivně vrhne. Nenechte se také ovlivnit zachranitelským pocitem, že "ten nejmenší je takový chudáček, tak si ho vezmeme" nebo "byli v tak hrozných podmínkách, že jsme si je chtěli vzít všechny". Vybíráte si kamaráda na mnoho let a měli byste jeho výběr dobře zvážit.
Doporučujeme odebírat štěňata minimálně týden po první vakcinaci, tedy minimálně ve věku 7mi týdnů, lépe i později, ne však déle jak ve 14ti týdnech, v tomto věku je již většinou ukončena tzv. fáze socializace a přivykání na novou smečku, jiné prostředí, rytmus života apod. bývá často velmi komplikované. Při odběru byste měli v každém případě dostat očkovací průkaz s potvrzeným očkováním a záznamem o proběhlých odčerveních. Běžně bývá podepisována i kupní smlouva.
Odběr štěněte od chovatele a jeho převoz do nového domova je jistě určitým stresem, který je třeba co nejvíce minimalizovat. Přizpůsobte tomu tedy délku i způsob cestování.
Je vhodné, abyste mohli být několik prvních dnů s pejskem doma. Při příchodu jej nechte, ať se v klidu seznámí s novým prostředím, přizvat k tomu celou rodinu není zrovna nejlepší nápad. První dny a především noci mohou být trochu dramatické, chce to ale pevné nervy, pokud si štěně zvykne, že si na vás vymíní např. svými nekonečnými hlasovými projevy ústupky hned od začátku, můžete s tím později velmi silně bojovat. Platí pravidlo, co nechcete, aby dělal v budoucnu, nedovolte mu hned od začátku.


Tak jsme se pomalu dostali k výchově. Toto velmi široké téma však vyžaduje samostatný článek. Obecně lze říci, že hlavní zásadou při výchově pejska jakékoliv velikosti a rasy je důležitá trpělivost a důslednost. Při výchově myslete na to, že je důležité přimět psa, aby udělal to co chcete, třeba i pomocí vodítka či jiných pomůcek, a mohl dostat pochvalu či nějaký ten pamlsek a ne ho potrestat za to co neudělal správně. Násilí je při výchově pouze krajní prostředek. Aby měl trest správný účinek, je třeba aby přišel v době, kdy pes nežádoucí činnost provádí a nejlépe tak, aby si trestánínespojil přímo s vámi osobně.



Jak si vybrat štěně

Po zralé úvaze budoucího chovatele, a možná i celé rodiny, jste dospěli k rozhodnutí, že si pejska opravdu pořídíte. O tom, jaký byl měl pes být, bychom měli zvláště uvažovat!






Jak najít plemeno?


Omyly ve výběru plemen typu: "Z toho štěněte vyrostl příliš líný pes!!!" nebo opačné případy jsou příliš časté a především je to způsobeno tím, že je člověk okouzlen nějakou fotografií kterou kdesi viděl. Lidé pak dávají většinou vinu psovi nebo chovateli, u kterého si štěně vybrali. Často však nevidí chybu v sobě. Špatně si vybrali plemeno nebo na psa nebyli dostatečně připraveni. Mnohokrát se stalo, že pak takoví psi byli prodáni, dáni do útulku nebo prostě vyhozeni!


Tomuto problému je však možno předejít, pokud pečlivě zvážíme na co máme, a na co ne, a podle toho si vybereme plemeno psa. Měli bychom popřemýšlet, k čemu pejska vlastně chceme. Jako rodinného mazlíčka? Obranáře našeho domečku nebo pozemku? Společníka na dlouhé procházky, psa na výstavu nebo na agility? Plemen je kolem 400 a určitě se mezi nimi najde takové, které vám bude vyhovovat.




Psa nebo fenu?


Mnoho lidí řeší tuto otázku. Je jen na vás a vašich zkušenostech, které pohlaví pro vás bude vhodnější


Pes: dominantnější, samostatnější, mohutnější, hůř se vychovává, jeho povaha se příliš nemění


Fena: hárá zhruba dvakrát ročně, vhodnější na výcvik, mírnější, nemá sklony se toulat, při dospívání se může změnit její povaha




Průkaz původu???


Vybrali jste si plemeno a řešíte otázku jestli s průkazem původu (PP) nebo bez? Štěně s průkazem původu si většinou pořizují lidé, kteří s pejskem chtějí chodit na výstavy nebo se s ním účastnit nějakých vrcholových sportů a soutěží. Ovšem PP je určitou zárukou toho, že štěně vyroste v typického jedince. Podle předků si můžeme udělat obrázek i o jeho možném budoucím vzhledu, pracovitosti, dědičných vadách a třeba i o zdraví. Některá plemena totiž musím podstoupit vyšetření třeba jako dysplazii kyčelních a loketních kloubů apod. PP ale není zárukou že ze štěněte vyroste bezchybný jedinec! Je to jen živý tvor…


Bez PP si většinou berou pejska lidé, kteří ho chtějí jen jako domácího mazlíčka a společníka nebo nemají dostatek financí - štěňátka bývají levnější. Chovatelé takových pejsků pak nemají vůči plemenu žádné povinnosti. Nemusí štěňata nechávat nákladně vyšetřovat, nemusí být označená a někdy nejsou ani očkovaná a odčervená. Na takové chovatele nedochází kontrola, a proto se může klidně stát, že štěně se v pozdějším věku nemusí vůbec podobat svým rodičům.




Proč mé štěně nemá PP a jeho rodiče ano? Důvodů může být hned několik. Asi tím nejzávažnějším je to, že rodiče byli vyřazeni z chovu kvůli zdravotním problémům. Je třeba se podívat do průkazu původu, kde by tyto nemoci měly být zapsány. Dalším důvodem, proč někteří chovatelé neodchovávají štěňátka s průkazem původu bývá, že se jim rodiče nechtělo uchovňovat. Může to být pravda nebo průhledná výmluva. Rozdíly v podmínkách uchovnění bývají velké. Některá plemena musí mít svod, bonitaci, různá vyšetření... Jiným plemenům zase stačí jen absolvovat některou z požadovaných výstav.




A co kříženci?


Pokud jste si rozhodli pořídit křížence, nezbývá než čekat co z něj vyroste a podle znaků odhadovat, co mohl mít za předky. Štěňata odlišných plemen však mohou mít nevyzpytatelné chování.






Řešíte kam si pro štěně jet?


Způsobů jak najít správnou chovatelskou stanici je několik Můžete se podívat na internet a tam si najít chovatelskou stanici, některé chovatelské stanice mají inzeráty v časopisech pro psy, můžete se zeptat známých kteří mají stejné plemeno jaké chcete. Ale nejlepší způsob bude, když se zajedete podívat na nějakou výstavu. Tam se také můžete setkat přímo s chovatelem vybraného plemene, podívat se na jeho pejsky a třeba se ho zeptat na to, co vás zajímá nebo v čem nemáte úplně jasno. Každý správný chovatel by vám měl poradit a třeba vám i nabídne, aby jste se zajeli přímo k němu podívat. Nejenže se setkáte s dospělým psem a uvidíte, jak asi vaše štěně bude za pár let vypadat, ale třeba se také podíváte, pokud budete mít štěstí, přímo na štěňata. Kdo ví, třeba si zrovna jedno vyberete J. Pokud žádného chovatele ještě neznáte a rozhodli jste se, že si jej najděte si podle inzerátu, domluvte si nejdříve nezávaznou návštěvu. Podíváte se na štěňata a pokud se něco nebude zdát v pořádku, najdete si někoho jiného. Štěňata by měla být v čistém prostředí, s dostatečným množstvím podnětů a zvuků. Správný chovatel by se měl postarat o co největší možnou socializaci štěňat - tj. změna prostředí, různé zvuky, setkání s cizími lidmi,dětmi a různými zvířaty.




Jak si můžu vybrat, když všechna štěňata jsou tak krásná?


Máte před sebou několik štěňat a nevíte které si vybrat? Při hraní je nevyrušujte a bedlivě pozorujte, které štěně je nejživější, které je dominantní. Pozorujte jestli z vás nemají strach, zda se nestraní ostatních štěňat. Ze všech štěňat si vyberte právě to, které je nejživější a nebojí se. Bude snadnější vychovávat takové štěně, než to, které se všeho bojí.




Vybrali jste si jedno ze všech těch štěňat? Zkontrolujte jeho zdravotní stav! Zda má čisté uši, nemá v srsti roztoče a ekzémy. Dále zkontrolujte dásně, skus zubů. Oči by měly být bez výtoku. Poté je třeba zkontrolovat, jestli je štěně očkované a odčervené. Chovatel by vám měl dát očkovací průkaz psa, kde musí být veterinářem zaznamenaná očkování a odčervení.


Pokud jste se rozhodli si jedno štěně vzít, měli by jste se chovatele zeptat čím máte štěně krmit, případně na poměr složek ve vařené stravě, na doplňky stravy a vhodné pamlsky. Kdy přeočkovat a odčervit. Jaká je vhodná výchova, výcvik a pokud se chceme zúčastňovat výstav, jak bychom měli upravovat srst. Dále je třeba se zeptat na vhodný pelíšek a hračky.


Pořizujeme si pejska

Vybrali jste si pejska, zvolili jste vhodné plemeno, domluvili odběr a nyní čekáte, až si nového člena rodiny přivedete domů. Takže nastává otázka, co bude váš pejsek potřebovat nebo co budete potřebovat vy, abyste o něj mohli dobře pečovat. Zde vám nabízím základní seznam potřebných věcí, který musíte přizpůsobit plemeni, velikosti psa a podmínkám, v jakých budete pejska chovat.

Co připravit před příchodem pejska do rodiny


Miska na vodu a na žrádlo

Doporučuji misku s protiskluzovým dnem z plastu či nerezu.

Krmení

Krmení psa je rozsáhlé téma, které si zaslouží vlastní článek. V počátku je především důležité, aby štěně nebo pejsek, kterého si pořídíte, neměl náhlou změnu stravy. Pokud chcete krmit jinou značkou granulí, přidávejte nový druh krmení do původního a mněte postupně jejich poměr alespoň po dobu 14ti dnů.

Pelíšek vhodný k velikosti psa

Je dobré, aby měl pes své místo, kam jej můžete odeslat, kde se cítí bezpečně a pohodlně. Malí pejsci mají rádi košíky typu kukaň nebo podobné pelíšky, kde jsou chráněni před průvanem a cítí se bezpečně, velkým psům postačí polstrovaný pelech či deka na vhodném místě.

Vodítko a obojek (Náhubek)

V prvních dnech možná vodítko ani obojek nepoužijete, je ale dobré zvykat štěně na nošení obojku a připnuté vodítko dříve, než při první procházce. Volte typ vodících pomůcek dle velikosti psa, ev. typu srsti. Obojek pro štěně by měl být měkký, tedy polstrovaný, pro velmi malé rasy je nejvhodnější postroj, kšírky. U psů, kteří rychle rostou, kupujte věci, u kterých je možné zvětšovat velikost. I vodítko vybírejte dle velikosti psa, krysařík nemůže být voděn na řetězu stejně tak jako německá doga na tenké šňůrce. Vodítko by mělo být pevné, pohodlné do ruky. Náhubek (košík) budete potřebovat spíš pro střední a větší psy, pro cestu MHD je vyžadován u všech psů, kteří necestují ve schráně. Pro velké psy budete určitě potřebovat jeden košík na období, než pejsek dospěje, definitivní velikost pořídíte v dospělosti. Košík, pokud možno, pejskovi při nákupu vyzkoušejte.

Kleště na drápky

Na stříhání drápků používám nejraději kleště gilotinového typu, které na rozdíl od klasických kleští dráp nepáčí. U velmi silných drápů ale nejdou použít. Kleště by měly být kvalitní a ostré, aby nedocházelo k poškozování drápků "žvýkáním".

Roztok na čištění uší

K čištění uší jsou na trhu speciální roztoky, které rozpouští ušní maz a zvukovod zároveň desinfikují. Nikdy nečistěte psovi uši vodou, borovou vodou ani jakýmkoliv olejem.

Psí šampón

Šampónů určených pro koupání psa je na trhu velké množství. Vybírejte kvalitní výrobek raději za vyšší cenu, nechte si poradit od veterináře nebo přímo od chovatele. Některá plemena jsou na údržbu srsti náročnější a budete potřebovat i další psí kosmetiku, např. balzám pro usnadnění rozčesávání srsti apod.

Kartáč nebo hřeben na vyčesávání srsti

Stejně tak jako na ostatní ošetření i na vyčesávání by si měl pejsek zvykat již od štěněte. V období, kdy je štěněčí srst nahrazována vyzrálou dospělou srstí dochází k silnějšímu línání. Kvalitu hřebene nebo kartáče přizpůsobte plemeni, pro některé typy srsti se hodí vyčesávací rukavice. I nelínavá plemena, kterým je nutné nechávat srst pravidelně upravovat, je vhodné pravidelně rozčesávat.

Hračky odpovídající velikosti

Pozor, už jsem viděl skákací míček (hopík), který zabil kokra, nebo skleněnku za deset tisíc...tolik stálo vyndání kuličky a následná léčba... Prevence!!! Přemýšlejte u hračky jestli a jak se bude ničit. Jak moc váš pes žere cizí nestravitelné předměty. Může mu jít doslova o život.

Přepravku či cestovní tašku, pásy do auta

Pro malé pejsky budete potřebovat pro pohodlné a bezpečné cestování, ať již autem nebo MHD, přepravku nebo cestovní tašku. Nové předpisy o silničním provozu upravují podmínky, za jakých smí pes v autě cestovat, jde o bezpečnost vaši, ale i jeho. Při prudkém zabrždění či nárazu je tak pes ochráněn vymrštění do prostoru.

Jméno

Důležitou věcí je i výběr jména. Jméno by se vám mělo nejen líbit, ale mělo by se i dobře vyslovovat, obsahovat znělé souhlásky a mělo by se moci zkrátit tak, aby se dalo v případě potřeby rychle a rázně vyslovit, což později jistě oceníte. Pokud si nevíte s výběrem jména rady, nabízíme vám kalendář jmen na www.vet-centrum.cz.

Odběr pejska od chovatele a příchod domů


Máte tedy připraveno vše potřebné a jedete si pro pejska.
Prohlédněte si prostředí chovu, vyptejte se chovatele na rodiče, stáří a vývoj štěněte. Důležité je zjistit, čím bylo štěně doposud krmeno, zda bylo odčerveno, vakcinováno a zda již neprodělalo nějaké onemocnění. Je-li to možné, nechte si ukázat rodiče. Můžete tak odhadnout, jak bude pejsek v dospělosti vypadat. Pokud budete vybírat štěně z více sourozenců, snažte se vybrat jedince s vyrovnanou povahou, tedy takového, který se před vámi nebude krčit v koutku ani takového, který se po vás ihned agresivně vrhne. Nenechte se také ovlivnit zachranitelským pocitem, že "ten nejmenší je takový chudáček, tak si ho vezmeme" nebo "byli v tak hrozných podmínkách, že jsme si je chtěli vzít všechny". Vybíráte si kamaráda na mnoho let a měli byste jeho výběr dobře zvážit.

Doporučujeme odebírat štěňata minimálně týden po první vakcinaci, tedy minimálně ve věku 7mi týdnů, lépe i později, ne však déle jak ve 14ti týdnech, v tomto věku je již většinou ukončena tzv. fáze socializace a přivykání na novou smečku, jiné prostředí, rytmus života apod. bývá často velmi komplikované. Při odběru byste měli v každém případě dostat očkovací průkaz s potvrzeným očkováním a záznamem o proběhlých odčerveních. Běžně bývá podepisována i kupní smlouva.

Odběr štěněte od chovatele a jeho převoz do nového domova je jistě určitým stresem, který je třeba co nejvíce minimalizovat. Přizpůsobte tomu tedy délku i způsob cestování.

Je vhodné, abyste mohli být několik prvních dnů s pejskem doma. Při příchodu jej nechte, ať se v klidu seznámí s novým prostředím, přizvat k tomu celou rodinu není zrovna nejlepší nápad. První dny a především noci mohou být trochu dramatické, chce to ale pevné nervy, pokud si štěně zvykne, že si na vás vymíní např. svými nekonečnými hlasovými projevy ústupky hned od začátku, můžete s tím později velmi silně bojovat. Platí pravidlo, co nechcete, aby dělal v budoucnu, nedovolte mu hned od začátku.


Tak jsme se pomalu dostali k výchově. Toto velmi široké téma však vyžaduje samostatný článek. Obecně lze říci, že hlavní zásadou při výchově pejska jakékoliv velikosti a rasy je důležitá trpělivost a důslednost. Při výchově myslete na to, že je důležité přimět psa, aby udělal to co chcete, třeba i pomocí vodítka či jiných pomůcek, a mohl dostat pochvalu či nějaký ten pamlsek a ne ho potrestat za to co neudělal správně. Násilí je při výchově pouze krajní prostředek. Aby měl trest správný účinek, je třeba aby přišel v době, kdy pes nežádoucí činnost provádí a nejlépe tak, aby si trestání nespojil přímo s vámi osobně.



Když si přivezeme štěně domů

Příprava domova


Než si štěňátko přivezeme, měli bychom mu jeho nový domov uzpůsobit tak, aby se v něm hned při příchodu cítilo co nejbezpečněji. Štěňata jsou velice vynalézavá a tak se snažíme odstranit vše, o co by se mohlo poranit - ostré rohy, prostory, ze kterých by se nemohlo dostat (prostor za skříní, za radiátorem). Z dosahu také odstraníme všechny kabely od spotřebičů, rádia, telefonu, počítače. Odstraníme vše nebezpečné, na co by štěně mohlo dosáhnout, např. skákáním na nábytek, jídelní stůl. Pokud chceme zamezit skákání na nábytek, který nejde přesunout, můžeme použít speciálních sprejů odpuzujících psy. Pozor dáme také na koberce, štěně je bude kousat, ale může se stát že na nich udělá i nepříjemnou loužičku. Nebezpečné jsou i pokojové rostliny. Některé druhy jsou jedovaté. Nejlepší řešení, abyste na nic nezapomněli, je prolézt celý byt po čtyřech a podívat se tak na váš byt z pohledu pejska. Snáze uvidíte, co je nebezpečné.

Doma bychom měli již mít pro štěně nachystaný pelíšek, nejlépe na klidném místě, ale zároveň takovém, aby mohlo štěně alespoň částečně sledovat chod domácnosti. Kromě pelíšku bychom měli mít nachystané i misky na žrádlo a vodu. Ještě budeme pro štěně potřebovat vodítko, obojek, kartáč a nějakou hračku.
Po příchodu do nového domova bychom neměli, alespoň ze začátku, nechávat štěně doma samotné. Už tak je pro něj dost těžké odtržení od mámy a sourozenců. Dejte mu čas, aby si v novém prostředí zvyklo a sžilo se s chodem domácnosti a jejími obyvateli.


A jak krmit štěně?


Předchozího majitele bychom se měli zeptat čím a jak štěně krmil. Na jaké granule bylo štěně zvyklé. Pokud chcete ale štěněti koupit něco lepšího nebo se vám strava nezdá vhodná, je dobré se zeptat třeba ve specializovaném obchodě. Tam vám určitě a rádi poradí jaká strava, nebo značka granulí bude vhodná pro vaše štěně. Nikdy bychom neměli kupovat stravu v hypermarketech. Přehnaně levné granule pro psy často neobsahují dostatečné množství živin, minerálů a vitamínů pro psy. Kvalitní suché krmivo obsahuje vše, co štěně potřebuje, takže není nutné dokupovat další vitamíny. Pejska krmíme podle věku a zátěže, potřebná krmná dávka by měla být uvedena na obalu.

Někteří chovatelé však žrádlo psům vaří. Vhodná je vařená rýže nebo těstoviny s masem a zeleninou. Nikdy nesolíme ani nepoužíváme koření! Je možné s vařenou stravou podávat vitamínové doplňky, ale předem bychom se měli domluvit s veterinářem. Vždy by měla mít strava pokojovou teplotu, jídlo nepodáváme ani horké, ani studené. U vařené stravy platí zásada, že méně je někdy více. V dobrém úmyslu dát svému miláčkovi to nejlepší se může stát, že ho předávkujeme a způsobíme tím více škody, než kdyby nedostal nic. Štěňátkům také můžeme dávat rozšlehaný tvaroh se žloutkem a pár piškoty. Většina štěňat tuhle mňamku miluje. Sem tam můžete koupit štěněti i kvalitní štěněcí konzervu. V letní a podzimní sezóně si pejsci rádi dojdou načesat dostupné ovoce. Jablka, hrušky, broskve, jahody, ostružiny, ryngle. Nepohrdnou ani zeleninou, třeba mrkví nebo rajčaty. Vše jim moc chutná a tak se nedivte, že vám pejsek jednoho dne vyplení zahrádku J

Může se stát, že štěně některou stravu nesnese, potom se držíme toho, co štěněti chutná. Pokud chceme přejít na jiný typ granulí, měníme je postupně přimícháním nových granulek do starých, aby si pejsek zvyknul. Při náhlé změně může trpět průjmem.

Jídlo podáváme v pravidelnou dobu a poté by měl následovat minimálně hodinový odpočinek, aby vše stačilo štěně strávit. Misku s jídlem ponecháme maximálně 30 minut. Co nedojí odneseme. Další krmení proběhne v obvyklou dobu. Štěně krmíme 3 - 4x denně, dospělé psy nejlépe dvakrát denně - ráno a večer.

Správná socializace štěněte


Jestliže chceme z pejska bezproblémového společníka, je velice důležité období mezi 7. a 12. týdnem, kdy si štěně osvojuje základní návyky. Po příchodu do nového domova mu nahrazujeme celou smečku a i psí mámu, takže je zcela odkázáno jen na nás. Vše co od nás pochytí, to dobré i špatné, si nese s sebou do života. Štěně musíme postupně přivykat na různé situace a zvuky, se kterými se bude setkávat. Vždy to ale musí být pro něj příjemný zážitek. Špatná zkušenost může vést k trvalému strachu. Štěně by se mělo setkávat s cizími lidmi, psy a různými zvířaty, aby se naučilo mezi nimi chovat.






Pitbul

24. ledna 2009 v 22:14 O psech

Snad aby to nebylo tak "fádní" a aby se něco dělo, dochází trošinku k posunu - už se "nebojuje" jen proti pitbulům (i když proti nim zvlášť zavile), už se začíná "bojovat" proti všem psům!

Z našich "objektivních" novinářů,"strážců demokracie", začalo lézt (jako z chlupaté deky), že vlastně nejčastěji pokouše a zraní člověka německý ovčák (taky je těchto psů nejvíce) a přes veškerou snahu (novinářů) se pitbul najde jen málokdy (i když je jich také dost - těch pitbulů). Ono to sice potom nemá takovou "šťávu" když útočníkem není pitbul, ale třeba německý ovčák, ale lepší něco, nežli nic.

Je nepochybné, že za svého psa plně odpovídají majitelé! Jsou lidé, kteří nezvládnou ani sebe natož psa... Každý trochu větší pes má fyzickou schopnost vážně poranit, či dokonce zabít dítě i dospělého člověka, na plemenu až tak moc nezáleží.

A řešení? Velmi snadné a jednoduché. Chce to jen vážné postihy viníků (volně pobíhající útočný velký pes je dle mne podobně nebezpečný jako např. opilý řidič jedoucí dvoustovkou po sídlišti v noci se zhasnutými světly).

Kdyby majitel, který nezabezpečil psy a ti způsobili někomu zranění, či dokoce poštval psy na jiného člověka, dostal řekněme 5, v případě vážného zranění či dokonce smrti třeba 10 i více let "na tvrdo", bude po problému. Jenže to prý nejde (já sice nevím proč, ale jistě to ví naši geniální politici).

Také si představujete pitbula jako krvežíznivou bestii bez milosti rdousící vše živé? Možná vám do té představy nezapadá pes ze sousedství, který není tak hrozný? Je dokonce hravý a milý? Bude to nejspíš tím, že to není "pravý" pitbul...
Jistě jste slyšeli krvežíznivé historky o "pravých" bojových pitbulech, kteří spáchali nějaké "hrdinství" - já je slyšel také.
Chtěl bych přispět svou trochou do mlýna a podělit se o poznatky získané z literatury i vlastních zkušeností. Zejména bych se chtěl pokusit opravit oblíbené omyly týkající se tohoto plemene psů.

Parafrázuji pana dr. Součka a pokusím se sestavit Neobrazový opravník oblíbených omylů.

Omyl první: Pravý "bojový" pes je pro člověka velice nebezpečný, protože musí být co nejvíce agresivní.

Agresivita a bojovnost není totéž! Agresivita bývá zpravidla projevem nevyrovnané povahy. Mnohdy je pes agresivní i ze strachu - bojí se a tak se "brání útokem" jak to bylo kdysi v jedné slovenské písničce.
Mnozí psi si agresivním chováním dodávají odvahy.

PITBULL SI DODÁVAT ODVAHU NEMUSÍ PROTOŽE JI MÁ!

Psychicky nevyrovnaný pes, či dokonce pes který se bojí, nemá v boji šanci. Proto pravý "bojovník" musí být vyrovnaným nebojácným psem. Pitbulové proto zpravidla patří k nejvyrovnanějším psům, a proto většinou bývají vynikajícími rodinnými psy. Nevěříte-li, že pitbul je neagresivní k člověku stačí povrchně nahlédnout do jakýchkoli pravidel psích zápasů.

Psa "zabijáka" musí před zápasem vykoupat a utřít cizí člověk - zástupce majitele psa - soupeře. Zkuste vykoupat např. jen "průměrně zlého" cizího rotwailera. Přijdu se rád podívat...

Omyl druhý: Psí zápasy

Je pravda, že v některých zemích jsou pořádány kruté zápasy mezi pitubly a jinými psy, za účelem zisku ze sázek.

Naproti tomu zápasy mezi PitBully, které provádí chovatelé podle daných pravidel za účelem zjištění míry bojovnosti a srdnatosti svého psa, slouží jako selektivní ukazatel pro další chovnost a vhodnost k plemenitbě za účelem zachování
"game" (jsou zde jiné motivy a účel, než vydělávat a obohacovat se na úkor psů).

Jako psi, které sázkaři mohou "postavit" proti PitBullovi jsou používáni zejména velcí pastevečtí psi (vesměs FCI zařazovaní mezi tzv. molosoidní plemena), používaní až do dnes jako tvrdí ochránci stád proti vlkům, případně medvědům. Zejména se jedná o šarplanince a kavkazké pastevecké psy, ev. středoasijské pastevecké psy atd. Tito psi jsou velice silní. Oproti pitbulovi je jejich hmotnost více než dvojnásobná. Jsou samozřejmě relativně silnější než pitbul.

Pitbul byl šlechtěn pro boj a má úžasnou schopnost bojovat, má větší rychlost a obratnost než protivník, a také jeho technika je lepší. Přes to všechno je rozdíl velikostí zvířat příliš výrazný, a tak na protivníka zpravidla (viděno laikem) z počátku fyzicky nestačí. Všem psům s vyjímkou pitbula zpravidla schází zejména bojovnost - game (čti gejm). Tito velcí psi zpravidla v boji proti pitbulům podléhají, a to ne proto, že jsou zabiti, či fyzicky neschopní boje, ale když se unaví nechtějí dále bojovat. Pitbul bojuje i při velké únavě a zraněních.

Pokud pitbul vydrží prvních pár minut oproti mnohem většímu protivníkovi, vyhrává, i když je více zraněn nežli protivník. Pitbula nedělají ani tak zuby, jako jeho bojovnost - jeho srdce.

Četl jsem různé popisy zápasů - z našich časopisů i jiných zdrojů, např. také z amerického internetu. V našich časopisech se píše, většinou jako reportáž z nějaké garáže, že prakticky vždy zápas končí smrtí jednoho psa nebo nejméně těžkým zraněním. Na internetu, ale i jinde se můžeme dočíst o zápasech pořádaných v USA, Jugoslávii i jinde, dle přesných pravidel (asi jako profibox). Smrt jednoho z protivníků je spíše vzácností. Zápas trvá i několik hodin. Častým důvodem prohry je to, že pes nechce dále bojovat. To znamená nechce útočit, resp. nepodnikne útok v časovém limitu, bránil by se možná dál. Psi (v ceně i desítek tisíc amerických dolarů, a to často i ten co prohrál) jsou ihned veterinárně ošetřeni, resp. po celou dobu zápasu je přítomen veterinář (alespoň by tomu tak mělo být).

Příprava na zápas trvá dlouho. Takových skutečných zápasů pes za život absolvuje jen několik. Existují "tabulky", "žebříčky", jsou získávány tituly, jsou také uváděny rodokmeny psů, historická srovnání atd.

Omyl třetí: Pitbul a jeho exterier

Moc se obecně neví, že pitbul má poměrně rozsáhlý popis exterieru, a to se zaměřením na fyzickou schopnost bojovat. Na rozdíl od standardu "běžných" plemen, kde se to hemží "jednoznačnými" popisy typu hlava spíše malá či velká nebo dlouhá, ucho střední, oko spíše takové či makové, a komickými popisy povahy typu "není malicherný", "je důstojný", "jeho moudrost je příslovečná" atd.

Krásná je také "mytologie", která se okolo exteriéru výstavních plemen často traduje. Dvojitý paspárek francouzských ovčáckých psů prý sloužil k rozpárání břicha medvěda, s nímž tento pes dříve bojoval. Bez paspárku by byl jednoduše ztracen (taková tvrzení vyvolávají na mé tváři úsměv).

Popis exterieru pitbula spíše připomíná "technický popis" najdete zde slova jako: svírá úhel s.., délka v poměru k něčemu činí.., hloubka je taková či jiná. Význam nemá to, co není funkční, zejména barva. Hodnocení není formou známek s volně formulovaným popisem psa jako u "běžných plemen", ale každá část těla je zvlášť hodnocena počtem bodů z maximálně možných (součet bodů ze všech částí je 100).

Je zajímavé, že často obdivovaná velká hlava není předností. Velká hlava nezvyšuje schopnost bojovat, ale zvyšuje (neužitečně) hmotnost psa. Větší hmotnost = větší protivník (s menší hlavou a většími zuby a svaly). Ani příliš malá hlava však není dobrá. Mnozí psi jsou chováni zejména pro exterier - výstavy, běžné i mezinárodní. Nejdůležitější však pro pitbula zůstává výkon.


Omyl čtvrtý: PitBull bez "papírů"

Mám pravého PitBulla bez papírů! Stál jen 2 tisíce a je přímo z Ameriky (Ukrajiny, Chorvatska...). Svým způsobem je to nesmysl. A.D.B.A. jako organizace
zastřešující chov, výstavy atd. vydá osvědčení každému štěněti, jehož rodiče jsou registrováni (za přiměřený manipulační poplatek).

U nás se to "hemží" různými "100 %" pitbuly bez papírů. Nabízí se otázka... pokud je bezpapírový pitbul "pravý" proč tedy nemá papíry? Že by byl chovatel, u kterého se štěně narodilo, lenošný a nechtělo se mu doklady vyřídit? To asi těžko - jednoduše proto, protože jeden, nebo oba rodiče štěněte už papíry nemají - pravděpodobně proto, že jsou kříženci a tudíž na ně nemají nárok... Neobstojí ani výmluva, že papíry cenu psa neúměrně prodraží. Že by cca 35 dolarů byla taková suma - myslím, že ne - je to jen výmluva, aby mohli prodat své štěně jako pitbula, i když je to kříženec...

"Pravý" pitbul s prověřeným GAME je poměrně drahý, běžně i několik tisíc amerických dolarů, "drahá" je právě bojovnost - game. Pes bez game těžko může konkurovat psu s game.

Myslíte si, že hodně ušetříte tím že seženete levné štěně? Zkuste si někdy spočítat, kolik chov psa stojí za měsíc, rok... Cena za štěně v celkových nákladech na chov psa je téměř zanedbatelná. Chovatelské náklady začínají dělat z chovu psů poměrně luxusní záležitost. Větší pes stojí ročně cca 10 tis. Kč,
za jeho 15letý život je to 150 tis. Kč a že by v tom bylo rozhodující zda štěně stálo 2000 Kč či 20 tisíc Kč?


Omyl pátý: Ostatní "bojová" plemena

Mnozí lidé, když chtějí "bojového" psa, uvažují asi takto. Pitbula ne, ten je moc agresivní, tak si pořídíme takového "malého bojovníka" a pořídí si např. bullterriera, amerického stafordshire terriera či šarpeje. Tito psi měli bezesporu bojové předky. Jenže od nich je dělí mnoho generací. Nejblíže pitbulovi je americký stafordšírský teriér. Do zhruba 30. let dvacáteho století existovalo vlastně jen plemeno jediné (exterierově dosti nevyrovnané), poté došlo k rozdělení obou plemen a to dle přání majitelů. Jedni chtěli "bojovníka", druzí "výstavního" psa. Jsou i psi s "dvojími papíry" deklarovaní současně jako pitbulové i amstafové. Vždy se usmívám, když slyším "odborné" názory typu no je to pitbul, ale vypadá jako amstaf - ta hlava (ocas, nohy, záď... dle "odbornosti") jsou celý amstaf (nebo také naopak).

Amstafa dělí od bojových předků přes 20 generací. Tak se liší od pita zejména v "psychice", např. svojí bojovností (zpravidla menší) a případně i agresivitou
(může být zpravidla větší) a nevyrovnaností (také zpravidla větší).

U ostatních plemen, která jsou občas také deklarována jako "bojová", je to generací o mnoho více. A kdo ví, co bylo v průběhu let přikříženo v zájmu barvy, tvaru oka či ucha či jiné podobné "nesmírně důležité" exteriérové záležitosti.
Kdo nevěří, ať si představí třeba původně ovčáckou kolii (nikoli "borderku"), jak pase ovce - a taky je to jen pár generací. Dokonce prý ani pověstní bloodhoundi už nejsou na stopě co bývali - a taky je to jen pár generací.

Pokud totiž přestaneme poskytovat psům takové podmínky a prostředí, které udržují a nebo rozvíjí jejich schopnosti, pro které byli vyšlechtěni, za pár desítek generací nám zdegenerují natolik, že se budeme velmi divit, až si budeme číst v jejich historii, co všechno uměli, čím byli význační a v čem nám pomáhali.

Upozorňují, že řada plemen psů byla a je chována na "boj" proti lidem např. v policejních službách - nejběžnější německý ovčák, rotwailer, dobrman atd.

Pitbul je relativně malý pes, který v mnohém předčí i psa největšího, což je jeho dobrá vlastnost při dnešních cenách krmení protože v porovnání s např. bernardýnem nespotřebuje ani polovičku krmiva.

K čemu lze využít pitbula, když psí zápasy jsou u nás zakázané a pro většinu lidí nepřijatelné?

Neexistuje univerzální pes. Pes nemůže být současně šampiónem v chrtích dostizích a výborným norníkem. (Mimochodem norování je svou krutostí zejména v umělé noře mnohem horší v porovnání s psími či jinými zápasy zvířat, a to proto, že je bez možnosti - pro lišku - mnohokrát opakovaný a nerovný zápas přerušit a ukončit si tak utrpení.)

Jsem přesvědčen, že pitbul je relativně velmi univerzální. Chov, který byl zaměřen na boj mu dal jedinečné vlastnosti. Např. sportovní výcvik je možné s pitbulem úspěšně absolvovat. Probíhá stejně dobře a rychle jako např. s německým ovčákem, ale výsledky jsou trvalejší. Na pitbula se musí "přes lásku" a hru. "Tvrdé" tresty jsou naprosto nevhodné. Je to paradoxní, že pitbul, který "vletí" do mnohem většího figuranta než je sám a nedá se klackem odehnat, se prakticky složí po silnějším slově od pána. Mnohý NO se sice nesloží ani po řádném výprasku od pána, ale za to se při "kontroláku" dá vyhnat pouhým větším nápřahem či křikem (samozřejmě, že ne každý). Není vyjímkou, že při závodech dostanete od některých rozhodčích bodovou srážku "na pitbula", který dle mínění některých rozhodčích do tohoto sportu nepatří. Trochu problém je menší i resp. kratší morda a úžasná rychlost při běhu na figuranta spojená
často se skokem z dálky. Při ne stoprocentní technice zákusu se potom stane, že pes napoprvé nezakousne, resp. utrhne se, ve vteřině je sice znovu pevně zakouslý, ale většina rozhodčích odebírá body za cvik, tak jak bylo myšleno ve zkušebním řádu pro bojácné psi, kteří ze strachu nekousnou nebo vůbec slabě koušou.

Jsem přesvědčen, že pitbul je schopný dokázat i jakoukoli pachovou práci, dle našich zkušebních řádů. (K mezinárodním zkouškám nejsou demokraticky připuštění psi, kteří nejsou registrování FCI. A to na základě rozhodnutí ČKS, který je v tomto případě "papežštější než papež" - v tomto případě FCI samotné přístupu těmto psům ke zkouškám nebrání.)

Chce to jen znalost metodiky, "psí povahy" a nekonečnou trpělivost. S pitbulem můžete cvičit téměř vše. Od "cirkusových" disciplin po tažného psa. Jen jako slepecký pes je díky svému temperamentu asi méně vhodný.

Pitbula nedělají svaly, ale jeho inteligence a veliké srdce...


Boxer

24. ledna 2009 v 22:09 O psech

Německý boxer je velmi pyšný, sebevědomý a hravý pes. Je to jeden z největších úspěchů chovatelů, kteří šlechtili psy v Německu v předminulém století. Dožívá se okolo 12 let. Dnes je z něj společník, dříve to byl honák a hlídač.

Historie plemene

Za bezprostředního předka boxerů se pokládá malý, takzvaný brabantský býkohryz. Tehdejší chov býkohryzů spočíval především v rukou myslivců, protože býkohryz sloužil hlavně k lovu. Jeho úlohou bylo uchopit zvěř štvanou psy a přidržet ji do příchodu lovce, který ji skolil. Proto musel mít pes co nejširší tlamu s široce postavenými zuby, aby se mohl důkladně zakousnout a aby mohl zvěř také dobře přidržet. Býkohryzové, kteří nesli tyto znaky, byli pro svoji úlohu nejvhodnější, a proto je majitelé také použili k chovu, který se dříve orientoval především podle činnosti a účelu použití psa. Díky tomu docházelo k chovatelské selekci, jež přinesla psa se širokou tlamou a vyhrnutým čenichem.


Chování a potřeby psa

Boxer je pes pevných nervů, sebevědomý, klidný a vyrovnaný. Jeho povaha je mimořádně důležitá a je třeba jí věnovat starostlivou péči. Jeho příchylnost a věrnost pánovi a k celé jeho rodině, jeho ostražitost a neohrožená odvaha při obraně osob i majetku jsou odedávna příslovečné. V rodině je nezáludný a otevřený, ale vůči cizím je nedůvěřivý; veselý a přátelský při hře, ale nebojácný, jde-li do tuhého. Snadno se vychovává díky své ochotě se podřídit, díky své energii a odvaze, své přirozené ostrosti a výbornému čichu. Díky své nenáročnosti a čistotnosti je současně příjemným a cenným partnerem pro rodinu, ale současně také výborným obranářem, společenským nebo služebním psem. Jeho povaha je čestná, bez falše a lstivosti, a to platí i do vyššího věku.


Popis těla

Boxer je středně velký, hladkosrstý, podsaditý pes krátké a kvadratické stavby těla a silných kostí. Jeho osvalení je suché, silně vyvinuté a plasticky vystupující. Jeho pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti. Boxer nesmí být nemotorný ani těžkopádný, nesmí být ani příliš lehký nebo chrtovitý.